Proč je nutná diskriminace a intolerance

Při studiu multirasovosti a způsobu, jakým přivedla naši společnosti k liberálnímu názoru, musíme blíže prozkoumat některé termíny používané k tomu, aby se lidé přiměli k poslušnosti.   

Dvě taková klišé, jež slýcháme, jsou ‘diskriminace’ a ‘intolerance’.

Význam slova ‘diskriminace’, kterou používají liberálové jako zbraň výsměchu, je zřejmý; znamená, že všichni jsou si rovni ve všem, co děláme. Ať jde o kulturu, náboženství, etnikum, morálku, finance atd. Nikdo jako takový, nesmí vynést soud o jiných, a nikdo nesmí být "uražen" nebo být jiný. Bohužel tato snová sekvence liberálů nemá žádný základ v realitě, protože život, i ten jejich, je denně plný pozitivní i negativní diskriminace

Když se např. jdeme ucházet o práci, s největší pravděpodobností budeme diskriminovaní na základě toho, jakou chceme pozici, při pohovoru budete s největší pravděpodobností zkoumáni spolu s dalšími kandidáty – šéf MUSÍ diskriminovat (pokud nemá pozice pro každého, kdo se přihlásí), jestliže má dostat na práci správnou osobu.

Když jdeme nakupovat, musíme diskriminovat určité obchody (a následkem toho i jejich majitele) ve prospěch jiných, což může být z celé řady velkých i malých důvodů; třeba se vám líbí ceny, atmosféra, možná má obsluha za pokladnou dobrou nebo špatnou hygienu, snad se vám líbí jen barvy obchodu nebo je výrobek obzvlášť dobrý.

V osobních vztazích lidé diskriminují stále na základě toho, s jakými lidmi se stýkají. Konec konců člověk diskriminuje a vybírá si jednu osobu z dalších, kterou si vezme a založí s ní rodinu. Při zmíněné svatbě, hostině nebo jen při grilování na dvoře, se znovu objevuje diskriminace. Seznam hostů musí být udržován v pořádku, denní řád kontrolován po stránce kvantity a kvality, tzn. někteří lidé vypadnou, tedy znovu na základě celé řady důvodů.

Homosexualita a různé jiné perverzity jsou liberály oslavované, ale je ironické si myslet, že to je další příklad diskriminace na základě pohlaví a sexuality, jako u našich příkladů v předešlém odstavci.

V jiných případech je diskriminace nutná, aby lidé zůstali naživu. Jestliže např. víte, že nedaleko je drsná čtvrť, pak musíte diskriminovat lidi, kteří se tam potloukají a dělat vše pro to, abyste se jí za každou cenu vyhnuli – pokud nejste masochista a rád se necháte kopat do hlavy! Naopak rádi chodíte do opery nebo umělecké galerie – pokud se k tomu rozhodnete, pak diskriminujete na základě sociálního postavení.

Předpokládejme na chvíli, že jste muslim. To znamená, že budete muset diskriminovat na základě náboženství a vyhýbat se chození do kostela, synagogy či chrámu a uctívání tam. Možná byste dokonce zjistili, že žijete výlučně mezi lidmi z vlastní země nebo regionu – čímž by se část onoho města změnila v "malou enklávu" jako příklad diskriminace na základě rasy.

Poznali jsme, jak je diskriminace každý den důležitá, ale co národní měřítko a přináležení k hostitelské kultuře? Je skutečně špatné diskriminovat lidi, kteří se jen chtějí usadit ve vaší zemi, a upírat jim právo a výsadu tu žít? Dobrá, není, vlastně je diskriminace ještě důležitější, naše samotné přežití závisí na tom, koho si sem pouštíme, jak jsou kompatibilní, jak jsou produktivní, jaké pro ně máme místo a v jakém počtu – úplně jako u seznamu hostů při grilování na dvorku.

Jak vidíte, diskriminace pouze naznačuje výběr. Ačkoliv soudě dle levicových společností, kterých máme až dosud to potěšení být svědky, se nezdá jako by ‘výběr’ byl silnou stránkou ‘kolektivní’ mentality.

Druhá část tohoto komentáře se zabývá pojmem ‘tolerance’.

Samotná idea ‘tolerance’ je používána levicí k mlácení naší společnosti po hlavě našimi vlastními hodnotami a principy, jmenovitě naším smyslem pro fair play a  rozumem.

Nicméně termín samotný je zavádějící, protože znamená ‘snášet, trpět,  či vydržet’. Dobrým příkladem ‘tolerování’ je, když si soused rozšiřuje dům. Lidé to budou tolerovat, protože to za chvíli bude hotové a zase bude klid a pokoj. Třeba si rozšiřuješ vlastní dům - potíže s omezeným přístupem do obýváku nebo k příjezdové cestě je ‘tolerovatelné’, ale vše bude brzy zase v pořádku.

Nicméně lidé nebudou‘tolerovat’, a ani by neměli, nepřetržité staveniště u sousedů, které pokračuje každý měsíc, ve všech hodinách. Lidé nebudou ‘tolerovat’ každou noc hlasitou hudbu nebo nepřetržitě štěkajícího psa, aniž by s tím konečně nechtěli něco udělat. Jinými slovy, tolerance není nevyčerpatelná.

Tohle se nicméně očekává od evropské společnosti, když dojde na multirasovost a imigraci z třetího světa. Nekonečná filozofie na zničení naší společnosti a našich předpisů je ‘snášet vše s úsměvem’.

Po světě však začínáme vidět národy, jež si uvědomují, že nekonečná tolerance ke konceptu multirasovosti znamená katastrofu pro jejich způsob života. Viděli jsme, že dánská "tolerance" dosáhla hranice. Dokonce na takových místech, jako je Thajsko, byla tolerance normálně mírných lidí zlomena neustálým tlakům a šťouchancům nepřátelských sil,  vynucené sounáležitosti a docíleného uznání bez ohledu na činy.

Stále více zjišťujeme, že kulturní marxismus, či politická korektnost, jak je nyní znám, již není dostatečně silný, aby zadržel populární názor proti nekonečnému staveništi sousedů , nazvanému multirasovost.

Dalším příkladem ‘tolerance’, jenž není příliš vzdálen od toho vnucování ideje,  je skutečnost, že lidé v diktaturách ‘tolerují’ postavy jako je ‘Drahý vůdce’ nebo El Generale Presidente, bez ohledu na činy. Ale v předpokládaných demokratických společnostech jako je naše, je jak diskriminace, tak intolerance jakéhokoliv tématu nutná, žádoucí, zdravá a hodná vyjádření populárního názoru.

Jak nám potom mohla tato ideologická bota tak pevně šlápnout na krk a udržovat nás v mírnosti, jemnosti a povolnosti? Zejména proto, že lidé byli od mala trénováni přijímat falešný předpoklad, že diskriminace a intolerance jsou automaticky špatné. Takže když dojde na to, mít na něco názor, je prvním vnuknutím ujistit, že nejsme "intolerantní" ani "diskriminující". To zahrnuje kontrolu svého projevu kvůli ‘politicky nekorektní’ mluvě, namísto používání jasné mluvy, která jde k věci a všechny ujišťuje o tom, kde stojíme.

Samozřejmě, že jediným vítězem, jenž vychází ze zavedení politicky korektního projevu, jsou kulturní marxisté, kteří mohou hrát zábavné slovní hry s vaší chabou odezvou na velmi naléhavá témata. Váš oslabený argument, oproštěný od břemena "tolerance" a "nediskriminace" sami sebe, je rychle zničen pomluvami, narážkami, nafoukaností a lžemi.     

Přišel čas, kdy každý z nás musí říct, co si myslí, a myslet, co říká, bez ohledu na to, koho by to 'mohlo' urazit. Nechť začne kontrarevoluce!

Autor: Jim B

Přeloženo z: es.geocities.com/sucellus23/838.htm